Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/990/cs

Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.