Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/993/cs

z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864 stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.