Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/995/cs

Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO3) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí

284